Choroby starých egypťanů



Angína pectoris – když vyšetřuješ člověka trpícího na žaludek, bolí ho rameno, hruď a dokonce i bok. Potom si řekni - sama smrt se k němu přibližuje. Říká se o angíně pectoris a tento text je pravděpodobně narážkou na úzkost, která je průvodním jevem při křečích koronárních cév.

Apendicitida (zápal slepého střeva) – když lékař prohlíží nemocného trpícího bolestmi v životě a uvidí, že bolest SAD se drží v pravé dolní části břicha, ynamená to, že chorobné lástky se nashromáždily na tomto místě a vytvořili bouli."

Arterioskleróza – byla prokázána zkoumáním nalezených mumií z období 2000 let př. n. l. Slavní panovníci 18. a 19. dynastie (Amenhotep III. a Ramesse II.) trpěli různými formami arteriosklerózy, od kalcifikácie (zvápenatění) až po ulcerácii (zvředovatění). Rozbory dokázaly, že Ramesse II. pravděpodobně zemřel na následky těžké arteriosklerózy.

Artritida - nejen kloubů, ale i zad (těžce deformovala záda - hlavně u rolníků a hrnčířů).

Bilharzie - sir A. Ruffer v roce 1909 oznámil, že v zachovaných ledvinách mumie našel zvápenatělé vajíčko červa bilharzie. Ruffer změkčil mumii vložením tkáně do roztoku 30% alkoholu, 50% vody a 20% sodného roztoku, aby jim, pokud se dalo, vrátil původní konzistenci.

"Tzv. Bobkovitá stolice" - uzlovitá forma stolice, vyvolávaná zácpou. Je pokládaná za symptom poruch vegetativního nervového systému, vyplývajících z hektického životního tempa.

Čelisti a dásně – díky návykům a zlozvykům měli Egypťané velmi často problémy s chrupem. Mnohé mumie se vyznačovaly přímo katastrofickým stavem chrupu. Zářivým příkladem je např. Ramesse II.

Hernia (kýla) – když uvidíš opuchlinu na břišní stěně, polož na ni prsty, potom si prohmatej břicho, to co se nafukuje při kašli... Už kdysi tedy věděli, že kašlajícímu se při kýle vzdouvá oblast nad žaludkem, a to se stalo orientačním bodem pro určování možné diagnózy.

Infekce - vypalovali rány kvůli dezinfekci. Sepse (infekce ran) ohrožovala i Egypťany. Egyptští lékaři ji nejen popsali, ale i načrtli řešení: "Když prohlížíš muže, který má neobvyklou ránu... a táto rána je zapálená... proud horka vyzařuje z otvoru rány do tvých rukou, okraje rány jsou červené a tento muž je právě proto horký, díky tomu si řekneš nemocný s anomálií rány... nemoc, kterou léčím. Musíš mu připravit ochlazující prostředky, abys vytáhl horečku... Listy z vrby... Listy z vrby obsahují látku - kyselinu acetylsalicilovou, která významně napomáhá při léčbě infekce a zahání horečky.

Ledvinové kameny - Smith a Davison našli i ledvinové kameny - původců tak bolestivých kolik. Našli i důkazy těžkých poruch látkové proměny - známky pakostnice.

Migréna (nemoce poloviny hlavy) - dnes tak "populární" migréna trápila i starověké Egypťany, jak dokazuje papyrus Ebers.

Močové kameny - Flinders Petrie našel v pánvi kostry z nejstaršího egyptského období močový kamen.

Nemoci přehybů a svalů - například jimi trpěli cihláři, rolníci, při stavbě zavodňovacích kanálů, hrobek a pyramid.

Obezita – díky neomezování se v jídle a jiných podobných radovánkách, nebyla ani obezita výjimečným jevem. Mezi obézní patřily i slavné osoby - Thutmose II., Amenhotep III. či Ramesse II.

Oční choroby
zápal spojivek
laukóm (bílá jizva v rohovce)
šilhavost
vrůst řas dovnitř
chorobné slzení
rohovkový vřed
noční slepota
zápal duhovky
sivý & šedý zákal
trachóm - obávaná zdlouhavá a nakažlivá oční nemoc, která v 50% vede k slepotě. Uměli ji však léčit, tedy alespoň se pokoušeli – kamencem nebo měděnou tyčinkou.
zápal oka – léčil se nanášením zelených a černých očních mastí nebo pasty z leštěnce olovnatého, uhlí, soli a roztoků mědi, myrty a jiných živíc. Takováto směs měla vynikající protizápalové účinky. Supí osten byl výborným prostředkem pro nakapávání do oka.

Pohlavní choroby - syfilis, gonorea...

Poranění zad – nejen, že je uměli popsat, ale i léčit. Doporučeno bylo nehýbat se, aby s jim neuškodilo, než se jejich stav začne léčit.

Rakovina – není nemocí dneška. Už 3000 let př. n. l. znali i jednu z jejich nejtěžších forem - osteosarkom, čili zhoubná kostní rakovina. Potvrdili to E. Smith a W.R. Davidson na kostech mumií z 5. dynastie.

Rozevřené rány – Egypťané věřili, že rány mají křídla (okraje rány) a ústa (střed rány). Rány stahovali lanovými pásky namočenými do šťáv nebo na ně přikládali čerstvé maso a na to přiložili obvaz. Věřili, a to se i potvrdilo, že maso zabraňuje krvácení a stahuje ránu k sobě.

Spinální dětská obrna (SDO) - dochovala se i prosba Egypťana Rumu (cca 18. až 20. dynastie), který chtěl poprosit o pomoc bohyni Ištaru, původně asýrskou bohyní mj. i lékařství. Rumu ničila těžká nemoc, která mu dovolovala chodit už jen s holí. V roce 1900 J. K. Mitchell (USA) zkoumal kostru mumie s levou nohou kratší cca o 8 cm. Po důkladném výzkumu vyslovil tezi: "spinální dětská obrna", tedy SDO. To vyvolalo obrovskou bouři nedůvěry. Ale v roce 1910 W.R. Davidson a jeho dva kolegové obhájili, že Ruma v dětství nepochybně překonal SDO.

Tuberkulóza (TBC) - figurka hrnčíře (cca 2400 př. n. l.) vyobrazeného s vykuleným obličejem a trčícími žebry - jednoznačné symptomy TBC. Ruffer dokázal přítomnost gramu negativních a gramu pozitivních tyčinek - stafylokoků - u mumií v játrech a plících. Původ TBC však nenašel, má totiž takovou vlastnost, že zmizí krátce po smrti své oběti. A navíc bol počet zachovaných plic velmi nízký, aby bylo možné spolehlivě poukázat na výskyt plícní TBC. U Asuánu tehdy vykopali hliněnou postavičku z nestarší egyptské éry. Na těle modelu byly také typické syndromy určitého druhu TBC, proto už výzkumníci nepochybovali - muž, který byl modelem, nepochybně trpěl na tuberkulózu zad. V roce 1910 při Rufferovým vyšetřovaní mumie Amonova kněze Nesperehapa (1100 př. n. l.) zde objevil nejen typické TBC změny na zádech, ale v bederním svalstvu našel hlubokou jámu po abscese a typický příznak hrnčířské nemoci - nahromadění TBC hlíz pod určitým bederním svalem. V plících mumie z 20. dynastie se našel uhelný prach, což se dodnes nepodařilo uspokojivě vysvětlit.

Uchedu (nákaza, otrava) - za obzvlášť nebezpečné se považovalo ucpání střevních metu, o čem svědčí i fakt, že na faraónském dvoře byla i funkce "strážce královského konečníku".

Varix (křečové žily) – cévní boule vyboulená v mnohé uzly, jakoby nafouknutá větrem...

Vehedu - látky vyvolávající bolest, chorobné látky, které se do těla mohly dostat zvenčí (přes uši a nos) a vyvolávat zápaly, horečky...

Výtok z pohlavních orgánů - u beduínů a nomádů žijících v Egyptě platilo, že tehdy byl člověk prohlášený za nečistého a musel ven z tábora, s ním i jeho "nečisté věci" a každý, kdo se ho dotkl.

Zlomeniny – uměli je nejen napravovat, ale i dlahovat. Dlahovali je zkroucenými kousky kůry. Sádrování - lanové obvazy namočené do kaše z gumové šťávy nebo asfaltu.

Zuby - Ramesse II. zároveň trpěl i nepříjemnými bolestmi zubů. Bolesti mu způsobovaly hnisavé ložiska v zubech. Stomatologická chirurgie měla své pevné místo už v této době. Dokazují to i dvě uměle vyvrtané dírky v zubech, které měly zabezpečit odtok hnisu a úlevu pacientovi.