Historie mumifikace

    Tak a teď si povíme něco málo o historii mumifikace.Technická stránka mumifikace byla výsledkem dlouhodobého vývoje již z archaické doby (okolo 3000 př. n. l.), kdy se začali postupně pochovávat králové a šlechta v honosných hrobkách. Těla v nich podléhala hnilobnému procesu, tomu se snažili zabránit nejprve vysušením těla na slunci a jeho těsným ovinutím obinadly. Později bylo využito zkušeností z nasolování ryb, což vedlo k rozrušení pokožky, proto ji nahrazovali štukovým povlakem, takže mumie z této doby připomínají polychromní sochy.
    Od 4. dynastie (2500 př. n. l.) počali odstraňovat vnitřní orgány a těla vysušovali ideálním prostředkem, který se v Egyptě vyskytoval v hojné míře - natronem (= hydroxid sodný).
    Od Střední říše (2040 - 1785 př. n. l.) znali mumifikátoři techniku odstranění mozku z lebeční dutiny; v některých pramenech se uvádí, že tuto operaci používali až v Nové říši, ale to je chybný výklad.
    Ve 3. přechodném období (1070 - 712 př. n. l.) upravovali i zevní podobu zemřelého vycpávkami podkoží, vkládáním umělých očí apod.
     V Pozdní době (712 - 332 př. n. l.) počíná mumifikace upadat a nejnižšího stupně dosáhla v Řecko-římské době (332 př. n. l. - 395 n. l.).
    Jediným pramenem o postupu při mumifikaci jsou svědectví řeckých autorů: Hérodota a Diodóra. Moderní studium mumií prověřilo jejich údaje, některé poupravilo, u jiných změnilo sled úkonů. My se nyní budeme zabývat postupem celé mumifikace v době, kdy byla technicky na vrcholu, ve 3. přechodné době.