Literatura

Ve 3. tis. př. Kr. se zde začíná objevovat piktografické písmo, které později postupně přechází na písmo znakové. Kolem roku 2000 př. Kr. vznikla abeceda o 23 písmenech, ale Egypťané, přestože toto písmo znali, používali své vlastní. V průběhu archaického období se formoval jazyk Egypťanů a v pozdějších obdobích i písmo. Jazyk starých Egypťanů se vyvíjel samostatně, byl neobyčejně bohatý, s velikou rozlišovací schopností, ale měl málo výrazů pro abstraktní pojmy. I přesto, že je jazykem dávno mrtvým, řada slov byla převzata prostřednictvím hebrejštiny a řečtiny do moderních jazyků: oáza, papír, chemie, eben nebo jméno Zuzana.
Egypťané byli druhým národem po Sumerech, který vynalezl písmo. V první fázi to bylo písmo hieroglyfické – vytesáno na posvátných místech. Poněkud mladší je písmo hieratické a od 7. st. př. Kr. se používalo zjednodušeného písma démotického.
Texty pyramid - nejstarší náboženské texty. Jsou na stěnách uvnitř královských hrobek. Dochované jsou z 2. pol. 3. tis. př. Kr. Počátky této tvorby jsou však z mnohem dřívější doby. Jsou to vlastně soubory náboženských říkadel a různé oslavné básně.
Texty rakví - navazují na texty pyramid. Jsou asi z 1. pol. 2. tis. Obsahují podrobný rozbor potřeb a rad pro zemřelého, různé narážky na mýtické události apod.
Knihy mrtvých (2. pol. 2. tis.) - Jsou to vlastně papyrové svitky, bohatě ilustrované. Dávaly se do hrobu jako nezbytná část výbavy zemřelého. Měly mu pomáhat se orientovat v posmrtném životě.
Životopisy - Vytesané na zdech hrobek. Jsou zde popsány události v životě zemřelého.

Velmi oblíbeným druhem literatury starého Egypta byly knihy dávající rady do života (staroegyptsky sbójet - naučení, nauka). Z dnešního pohledu bychom hovořili spíše o kodexu správného, mravného chování, či o morálce, která však nebyla stavěna do pozice nějakého ideálu, nýbrž praktického prostředku k úspěchu a spokojenosti. Rady byly psány veršovanou formou a mají charakter otcovských rad synovi. Autoři těchto děl byly ctěni a těšili se široké oblibě. Spisy pak byly neustále přepisovány po celou historii Egypta. Během této doby se jejich obsah měnil s měnícím se pohledem na mravní ideál ve společnosti. Nejstarší spis sepsal Imhotep (první ministr faraóna Džosera - zakladatel třetí dynastie - a projektant jeho pyramidy), originál se však nedochoval, resp. doposud nebyl nalezen.

Dalším oblíbeným druhem byla poezie, ze které vám zde uvedeme 2 ukázky.


...máš mluvit jen tehdy, když víš, že věci rozumíš. Ten, kdo mluví na poradě, má být umělcem, mluvení je těžší než kterákoli jiná práce a jen tomu slouží, kdo je ovládá dokonale. Neříkej jednou to a podruhé ono, Jen tehdy, když budeš mluvit dokonale, dosáhne každý tvůj úmysl svého cíle. Buď uvážlivý, kdykoli mluvíš. Máš vždy vyřknout jen něco vynikajícího, aby velmoži, kteří tě poslouchají, řekli: "Jak krásné je to, co vychází z jeho úst!"



Velmi zajímavý je obsah nejstaršího nalezeného papyrového svitku - Prisseův papyrus, který obsahuje dva texty. První - Naučení správce Kagemniho (dochoval se jen konec textu) a druhý - Naučení správce města, prvního ministra Ptahhotepa za Jeho Veličenstva vládce Horního a Dolního Egypta Isésiho (Isési - předposlední panovník V. dynastie). Ptahhotep ve svém textu nejprve králi vysvětluje vliv svého vysokého stáří (110 let) na výkon jeho funkce a žádá ho, aby jmenoval jeho následovníkem svého (Ptahhotepova) syna. Král souhlasí s podmínkou, že Ptahhotep předá veškeré své vědění svému synu. Tak začíná spis rad do života o 37 kapitolách, které jsou aktuální dnes, více než kdy jindy. Tady je několik úryvků z tohoto spisu:

Shledáš-li u chudáka velký dluh,
rozděl jej na tři díly,
dva promiň a jen jediný ponech,
shledáš, že v životě je to nejlepší způsob jednání,
pak budeš moci klidně spát a ráno
shledáš se s tím jak s dobrou zprávou,
neboť lepší je slyšet díky za lásku k bližnímu
než mít bohatství ve skladišti,
lepší je mít chleba při dobrém svědomí
než bohatství obtížené výčitkami.

Buď veselý po celou dobu svého života,
nedělej více, než co je přikázáno,
a nezkracuj tak dobu určenou k zábavě,
duchu se příčí, když se mu bere doba radovánek.
Neztrácej tedy ani o hodinu více,
než je třeba, péčí o své statky,
bohatství se dostaví, i když hovíš svým touhám,
naopak z bohatství není prospěchu,
když jsou zanedbávány.

Člověka moudrého poznáš podle toho, co ví,
ale člověka vznešeného podle jeho dobrých skutků.
Jsi-li mocný, máš dosáhnout toho, abys byl ctěn
svým věděním a klidem své řeči.

Stane-li se, že charakter tvého přítele neobstojí ve zkoušce,
nezískávej své pravdy odjinud, ale promluv si s ním sám,
vyřiď s ním ten případ mezi čtyřma očima tak,
až dosáhneš toho, že již jeho chováním netrpíš.
Po čase pak s ním diskutuj
a vypátrej jeho myšlenky rozhovorem s ním.
Neuvědomuje-li si snad ani to, co sám spatřil,
a dělá něco, co tě uráží, chovej se k němu i nadále přátelsky,
neodvracej od něho svou tvář,
buď jen odměřený, neoslovuj ho jako první,
ale také mu neodpovídej arogantně,
ani se od něho neodlučuj, ani nepřibližuj.
Dojde na něj zcela jistě,
spravedlivému osudu se nelze vyhnout.

Nechlub se svým věděním,
ale poraď se i s člověkem neučeným stejně jako s učeným.

Hranic umění nelze dosáhnout
a není umělce, který by dospěl celého mistrovství!

Dobrý výrok je skrytější než drahokam
a najdeš jej i u otrokyň drtících obilí.

Jednej tak dobře, aby o tobě tvůj učitel mohl říci:
"Co vykonal, je dokonce ještě více, než co mu bylo řečeno."

Když jsi dosáhl postavení, založ si domácnost,
a miluj svou ženu vroucně,
živ ji a oblékej, a buď si vědom, že
vonné masti jsou lékem pro její tělo,
dělej radost jejímu srdci po celý život.
neboť je jak pole, které přináší svému pánu užitek.



Jednou z mnoha dalších zajímavých sbírek je Naučení krále Amenemhéta I., či Nauka Dówefova, syna Achtoje, pro jeho syna Pjopeje. Další ukázky však pocházejí z díla Nauka Amenemopa, syna Kanachtova, pro jeho nejmladšího syna Haremmaacherua.

Neposouvej (ve svůj prospěch) mezník na poli
a neměň místo měřičského provazce,
nelačni ani po jediném loktu (cizí) půdy,
neporušuj hranice polností patřících vdově!

Jedna měřice zrní, získaná od Boha,
je lepší než pět tisíc měřic získaných bezprávím.
Neruš rovnováhu ramen vah ani nefalšuj závaží
a neporušuj škálu dílců měřice.

Střes se okrást člověka žijícího v nedostatku
a zápolit s mužem, jenž má zlomenou ruku.

Dohlédni na dohlížitele chudého zemědělce,
když jsou proti němu napřaženy hole
a když všichni jeho pomocníci jsou připoutáni k lavici,
kdo z nich by měl spíše vyplácet?
Neučiníš-li tak, budeš sice bez trestu od svého nadřízeného,
ale v nevážnosti u svých podřízených.
Nepřijímej úplatky od někoho mocného,
abys v jeho prospěch utlačil někoho slabého.
Nesnaž se přemluvit člena soudního sboru
a vychýlit tak ramena vážek spravedlnosti.


Poezie



První pochází z doby asi 1950 př. n. l. a jeho autorem je Achtoj. Jedná se o slavný Hymnus na Nil.

Buď pozdraven, ó Nile,
jenž prýštíš ze země
a plyneš, abys živil Egypt!
Ó tajemný,
jenž jsi průvodcem temnotou
k jasnému dni jásotu a zpěvu,
kdy lučiny jsou pod vodou!

Ty, kterého Slunce stvořilo,
aby všechen brav mohl žít,
ty, jenž napájíš i vzdálenou poušť
svou rosou, z nebes padající,

příteli matky Země,
jenž dozíráš na obilí
a působíš, že dílna Stvořitele vzkvétá,

pane ryb,
jenž přivádíš vodní ptáky,
když ostatní ptactvo odletělo na jih,

tvůrce ječmene, roditeli pšenice,
jenž chrámům dovoluješ,
aby mohly pořádat slavnosti.

Ty když nedáš dostatečnou záplavu,
nosu se nedostává dechu života
a každý je chuďasem,
tu i bohům ubývá obětí a lidstvo - hyne!


Druhou ukázkou je Hymnus na sluneční kouli krále Achnatona (1350 př. n. l.).

Krásné a zářící se objevuješ na obzoru,
ó slunce živoucí, počátku všeho žití!
Když na východě objevilo ses,
zemi jsi naplnilo krásou svojí.
Skvěješ se vznešené a velké
nad zeměmi všemi,
paprsky tvoje objímají světy,
světy, jež zrodily se z tebe,
a ty jsi den a spoutáváš je všecky,
ty spoutáváš je pro drahého syna.

I zemím vzdáleným a cizím dáváš život,
na nebi vody zadržel jsi,
aby sestoupily,
aby se vlnily po horách jako moře,
u jejich sídlišť pole svlažovaly.
Ó pane věčnosti, jsi dobrý v úmyslech svých!
Nebeské vody všem lidem cizích zemí
i zvěři veškeré všech pouští dáváš,
leč Nil, jehož vody z nitra vycházejí,
ten určils pro egyptskou zemi.