Mumifikace



"Mumifikace je přeměna organismu do fosilního stavu rychlou dehydrací bez procesu zkamenění."

"Mumie je mrtvé tělo chráněné přirozeným nebo umělým konzervováním."


To říká o mumifikaci a mumiích slovník cizích slov. Takový způsob uchování mrtvých těl se používá po celá tisíciletí až dodnes, byť samozřejmě v nejrůznějších podobách. Velká řada civilizací uplatňovala tento zvyk, ale egyptské mumie jsou asi nejznámější. Jsou pro nás velmi cenné, protože poskytují informace o chorobách a zdravotním stavu starých Egypťanů. Podle královských mumií se dá určit stáří a doba úmrtí panovníků, čímž můžeme upřesnit egyptskou chronologii. Přitom nesmíme chápat mumifikaci jako samostatnou otázku. Naopak - mumifikace byla součástí velice složitých pohřebních obřadů, které měly zajistit mrtvému nové vzkříšení.
Staří Egypťané se věnovali mrtvým s větší péči než živým. Souviselo to s jejich světovým názorem. Věřili v posmrtný život a nesmrtelnost duše. Z toho důvodu smrt nepředstavovala pro Egypťany žádnou hrůzu. Věřili v „AMENTI“ – jakousi zemi západu či příbytek blažených, do něhož vejde jen ten, jehož tělo se bude nacházet v přijatelném stavu Z tohoto důvodu tedy mumifikace musela být podstatnou součástí náboženství Starého Egypta. Účelem bylo pochovat tělo neporušené, aby se tak stalo božským a mohlo se znovu objevit jako slunce a dosáhnout nesmrtelný život. Jelikož nemohlo nastat zmrtvýchvstání bez těla, nemohl se pro osud krále nebo nějakou důležitou osobu přihodit nic horšího, než když se jejich mumie ztratila.