Nová říše



     Období nevídaného kulturního rozvoje Egypta začíná za vlády Ahmose I.Ahmose nejen porazil Hyksósy, ale také posunul egyptské hranice až k dnešní Sýrii a podnikl několik válečných tažení proti Núbijcům, kteří ohrožovali orní Egypt. Zlikvidoval anarchii, která zmítala Egyptem posledních dvě stě let. Zavodňovací anály zanesené bahnem byly vičištěny, zničená města znovu povstala z trosek a chrámy, které zbourali Hyksósové, se začaly opravovat. Tak se z chaosu zrodila Nová říše, období největšího rozkvětu staroěkého Egypta. Její vládcové sídlili ve Vesetu, odkud zakladatel Nové říše pocházel.

Královna Hatšepsovet

(1479-1457)


     Do 15. století př.Kr. spadá vláda významné egyptské královy Hatšepsovet. Byla to žena ctižádostivá a energická a s pomocí kněží boha Amona se stala po smrti svého muže regentkou nezletilého následníka trůnu, Thutmose III. O schopnostech krlovny svědčí to, že se z jejího regentstí stala nakonec samostatná vláda trvající přes dvacet let. Panování královny Hatšepsovet bylo pro Egypt blahodárné, nemáme zprávy o tom, že by proti ní propuklo nějaké povstání. Nevedla války, místo toho podnikala obchodní výpravy nejen na Sinaj, ale i na Krétu, na území dnešního Somálska a jinam. S velkou horlivostí se věnovala stavební činnosti, obnovovala chrámy a města zničená Hyksósy, nechala si vybudovat nádherný zádušní chrám na břehu Nilu proti Amonově chrámu v Karnaku, jehož některé části jsou také jejím dílem. Její vláda byla počátkem rozkvětu Nové říše.

Thutmose III.


     Thutmose nechal údajně po nástupu na trůn zničit všechny Hatšepsovetiny socha a odstranit její jméno ze všech nápisů. Byl to zdatný válečník, za jeho vlády dosáhl Egypt vůbec největší rozlohy ve své historii. Núbie byla dobyta až ke čtvrté nilské peřeji (jichž bylo celkem šest). Po mnoha válečných taženích Thutmose získal Sýrii, přestože se spojila s říší Mittani, ba dokonce překročil Eufrat. Egypt se tak dostal do přímého kontaktu s civilizacemi v Mezopotámii.

Amenhotep IV.


     V době Nové říše nebezpečně rostla moc Amonových velekněží ve Vesetu. Faraon Amenhotep IV. proto přistoupil k radikální náboženské reformě: popřel Amonovo božství i božství ostatních egyptských bohů, zakázal je uctívat a jediným bohem vyhlásil sluneční životodárný kotouč - boha Atona. Na jeho počest si změnil jméno na Achnaton ("prospěšný Atonovi"). O panovnické záležitosti se však jinak příliš nezajímal. Přes naléhání dvořanů nepodnikl žádné kroky ani ve chvíli, kdy sílící říše Chetitů zaútočila na egyptského spojence Mittani, čímž si proti sobě popudil i ty, kteří byli ochotni akceptovat jeho náboženské reformy. Achnaton byl nakonec zavražděn a jeho smrt znamenala i konec reforem kultu, které Egypťanům vnutil zcela proti jejich přesvědčení.

Tehdy, když jsi za rozbřesku na obzoru opět vyšlo
a ve dne záříš jako sluneční koule,
když jsi zaplašilo temnotu a rozdáváš své paprsky, tu obě země jsou jako při slavnosti.
Lidé se probudili a jsou již na nohou,
neboť ty jsi je pozvedlo.
Myjí se, oblékají
a vztahují ruce na pozdrav tvému zářnému
příchodu.
Celá země jde po své práci.
                                         (úryvek z Achnatonova Hymnu na slunce)

Tutanchamon


     Amenhotepovu následovníkovi bylo devět let, když vládu nastoupil, a osmnáct, když zemřel. Sám v podstatě nikdy nevládl, vojenské záležitosti obstarával vojevůdce Haremheb, o ostatní se starali dvořané a kněží. Tutanchamon byl pouhou loutkou v rukou všech zúčastněných, jimž takový stav vyhovoval. Po smrti mladičkého panovníka vládl Haremheb, který zavedl v zemi pořádek a zlikvidoval loupeživé bandy, jež se tu předtím rozmohly. Důsledně potíral i úřednickou korupci. Svým nástupcem jmenoval schopného důstajníka Ramesse, který založil novou dynastii.
     Ačkoli Tutanchamon neměl za svého života čas nic významného vykonat, je nejznámnějším egyptským faraonem: jeho hrobka byla první nevykradenou královskou hrobkou v Egyptě odhalenou.

Ramesse II. Veliký


     Nejvýznamnějším panovníkem sklonku Nové říše byl bezesporu Ramesse II., který žil ve 13. st. př. Kr..Do dějin vstoupil zejména tím, že s chetitským králem uzavřel první dochovanou mírovou smlouvu na světě - a dokonce dochovanou jak v egyptském, tak chetitském exempláři. Byla uzavřena po bitvě u Kadeše v dnešní Sýrii, o níž Ramesse II. v řadě nápisů tvrdí, že v ní slavně zvítězil. Vzhledem k tomu, že máme k disopozici i jiné prameny, víme, že tažení dopadlo spíš nerozhodně. Ramesse se nicméně přesvědčil o tom, že síly na obou stranách jsou vyrovnané, a tak uzavřel s chetitským panovníkem mír. Přátelství mezi mocnými řišemi bylo zpečetěno i sňatkem - Ramesse se oženil s dcerou chetitského krále. Ani jeden z panovníků tuto smlouvu nikdy neporušil.

Ramesse III.


     Za vlády posledního významného panovníka Nové říše Ramesse III. napadly Egypt mořské národy. Ramesse III. jejich útok zadržel jen s vypětím všech sil. Z obrovského množství válečných zajatců neučinil jen otroky, ale i žoldnéře. Byli usazováni na egyptské půdě a rychle se přizpůsobili novému prostředí. Války s mořskými národy Egypt velmi oslabily. Ve stejné době se začalo rozšiřovat užívání železa, takže egyptské měděné doly, z nichž plynuly obrovské zisky pro státní pokladnu, ztratily význam. To bylo příčinou hospodářské krize, která vedla k úpadku Nové říše.
     V první polovině 1. tisíciletí př. Kr. se pak Egypt postupně rozpadal. Ačkoli byl faraon formálně uznáván po celém Egyptě, fakticky vládl jen v deltě. Zbytek Egypta ovládali Amonovi velekněží z Vesetu. Moc faraonů slábla, v průběhu 8. st. př.Kr. se v deltě vytvořila řada samostatných území. Není divu, že tato bolast byla záhy snadnou kořistí pro cizí panovníky.