Odívání

Klimatické vlastnosti Egypta vyžadovaly již od pravěku lehké a vzdušné tkaniny. Jak v odívání, tak v péči o tělo pochopitelně vedly ženy, které dokázaly přirozenou krásu tmavovlasého a tmavookého středomořského typu i půvab ladných pohybů podtrhnout vkusným střihem šatu. Ve starověkém Egyptě stejně jako dnes se oblékalo také podle toho, co lidé vykonávali za práci, jakého byli pohlaví a také jak byli bohatí.

Výroba oděvů

Výroba látek a šití oděvů byly vlastně jedinými obory, které zůstaly převážně v rukou žen. K šití oděvů používaly nejčastěji látky ze lnu, méně z ovčí vlny a od Ptolemaiovské doby i z bavlny. Potřebovaly k tomu nůž, případně nůžky a jehly. V předdynastické době byly nože z opracovaného kamene, jehly z kosti, ve Staré říši obojí z mědi, od Střední říše postupně z bronzu. Je zajímavé, že miniaturní ouško jehel Egypťané nevyvrtávali, ale vyrýpávali je tvrdým ostrým nástrojem. Nitě zhotovovali z lněné příze.

Odívání

Žena: Základem ženského oděvu Staré a Střední říše se stala dlouhá, bílá, hladká, k tělu pevně přiléhající tunika. Ta bývala zavěšená na ramenou dvěma širšími pásky. Horní okraj sahal přes poprsí nebo těsně pod ně. Dole splývala zpravidla až ke kotníkům.Egyptské módě kraloval bílý, jemný, více či méně průsvitný lem, jenž zahaloval ženské tělo a dodával mu nádech jemnosti. Přes tuniku si pak často navlékaly široký obdélník průsvitného plátna s otvorem pro hlavu. Ten si pod ňadry stáhly a svázaly. Oděv zdůrazňoval ženské rysy, zejména ňadra, která byla ponechána buď zcela nebo alespoň částečně nahá, a boky. Tyto šaty dodávaly Egypťankám nenapodobitelnou vznešenost a hrdé držení těla, které nevylučuje kouzlo ani půvab. Stejné šaty nosily také bohyně. Při svátečních příležitostech si vznešené dámy navlékaly přes střední třetinu tuniky sítě z červených, modrých nebo zelených válcovitých korálků z fajánsu (odrůda křišťálu). Chudší ženy se musely spokojit s proužkem korálků kolem pasu nebo s imitací v podobě barevně proužkovaného pásku. K módním výstřelkům patřila tunika pomalovaná motivem barevných ptačích per. Během Nové říše se dámská móda stala pestřejší a rafinovanější. Tyto změny jsou přičítány vlivům z oblastí Přední Asie. I nadále zůstala módní barvou bílá, avak oděv se nyní skládal nejméně ze dvou kusů. Svrchní tvořily volně střižené, někdy hladké, jindy plisované šaty z nejjemnějšího lnu s krátkými rukávy, na prsou sešpendlené nebo svázané do ozdobných záhybů. Svrchní šaty byly různě dlouhé, plisování vytvářelo úzké podélné záhyby nebo vějířovité útvary na ramenou či příčné záhyby na rukávech. Zdobily je barevné prýmky, pásky, lemy a jiné decentní ozdoby. Na práci se Egypťanky nezahalovaly. Měly holá ňadra a krátkou sukni. A spodní prádlo? Sem tam krátké sukénky trojúhelníkového střihu, jinak nic. Zato ovšem celá řada oděvů proti chladu, zejména šálů a plášťů, neboť egyptská zima dovede být relativně tvrdá, zejména v Dolním Egyptě. Na jaře a na podzim bývají noci chladné. Účesu věnovaly egyptské ženy velkou péči. Vlasy měly dlouhé, zdobené třásněmi a splétané do copánků zpevněných voskem nebo pryskyřicí. Na hlavu si často dávaly věnec z tuku navoněného myrhou, z něhož při rozpouštění vycházela příjemná vůně. Myly se ve vodě z Nilu a drhly směsí popela a hlíny, která nahrazovala mýdlo. Tělo si napouštěly směsí oleje, medu a oslího mléka. K základní hygieně neodmyslitelně patřila také depilace.

Muž: Muži měli již od pravěku pokožku natolik přivyklou celodennímu ozáření slunečními paprsky, že jim nevadilo. Na některých předdynastických paletách jsou muži zachyceni nazí, s výjimkou pásku kolem beder, z něhož splýval kousek látky vytvářející pouzdro na pohlavní úd nebo sukénka z hustě kladených třásní z rostlinného materiálu. Hlavním důvodem zřejmě bylo ochránit orgán před nepříznivými klimatickými vlivy. Podobně chodili v Egyptě všichni svobodní muži, zvláště ti, kteří žili na venkově. Zmiňuje se o tom Amose, účastník bojů proti Hyksósům na počátku 18. dynastie: „Vykonával jsem funkci důstojníka na místě svého …(otce?) zatímco jsem byl ještě velmi mladý muž, dříve než jsem pojal ženu, a když jsem trávil noc s pouzdrem na penis, přivázaným k pasu.“ Na paletě krále Narmera vidíme nejstarší zobrazení krále v krátké suknici, jejíž cípy jsou vpředu nahoře přes sebe přeložené a zachycené přes boky páskem, který se vpředu zavazoval smyčkou. Tato suknice se pak stala na dlouhá tisíciletí základem mužského oděvu. Zpočátku byla velmi krátká a taková potom zůstávala u prostých lidí. Naproti tomu u velmožů se postupně prodlužovala, dokud nesahala až k polovině lýtek a ve střední říši dokonce až ke kotníkům. K této suknici byl občas přidán kousek látky, volně přehozený přes rameno, který byl během dalšího vývoje opatřen rukávy. V Nové říši se objevily přehozy s průsvitné látky ze zvláště jemného lnu (byssu) dováženého ze Sýrie. Vesničané nosili na pole trojúhelníkovou zástěrku, jejíž cíp spadal vzadu přes hýždě, zatímco vpředu se klínovitě otvírala. Lodníci, rybáři, ženci papyru a rákosu chodili nazí docela. Během Střední říše se stala suknice i jejich univerzálním oděvem a v Nové říši se pak rozrůznila do několika odlišných střihů. Velmoži si k suknici během Staré říše brali různé ozdoby, např.náhrdelník nebo pektorál (ozdoba hrudi v podobě dřevěné či kovové destičky). Sochy zemřelých, na kterých byl vykonáván obřad „otvírání úst“, bývají zobrazeny v tunice, která byla typická spíše pro ženy. Poněkud odlišný stříh pak měla průsvitná tunika, již si přes obvyklou suknici olékali mladíci z vyšších kruhů, kteří doprovázeli nosiče obětin. Byla na krku široce vykrojená a měla krátké rukávce. Končila až na lýtkách. Jiní velmoži si oblíbili během Nové říše i později plisovanou suknici nebo prostou suknici doplněnou skládanou zástěrkou, k níž si brali rovněž plisovanou košili. Rukávy tunik i košil se postupně prodlužovaly a tunika se rozšiřovala, stávala se vzdušnější a pohodlnější. Navíc k oděvu přistoupila krátká široká pláštěnka s volnými okraji bez rukávů. Bohatí muži se často oblékali do nejemnější gázy, která vždy bývala velmi drahá.

Kněží: Kněží se museli řídit přísnými pravidly pečování o svůj zevnějšek. Museli si během dne několikrát umýt a oholit hlavu, aby před boha předstoupili zcela čistí. Také nesměli nosit nic z vlny nebo z kůže. Výjimkou bylo, když sloužili kultu boha Amona, to museli nosit oděvy vyrobené z levhartí kůže, která byla nesešitá a nechyběly na ní ani tlapy a ani ohon. Tento nápadně skvrnitý oděv dal vytušit kolemjdoucím již z velké vzdálenosti jejich postavení.

Děti: Děti běhaly nahé a kromě jediné kadeře po straně, měly vyholené hlavy.