Nová říše



     Závěrečné období egyptských dějin je ve znamení nadvlády cizinců. Úpadku Egypta využili nejdříve Asyřané. V 7. století vytvořili z Egypta vazalský stát s centerm v Sajích, odkud vládli jejich místodržící. Ti se ovšem postupně vymanili zpod asyrské kontroly a založili tu vlastní panovnickou dynastii zvanou podle sídelního města sajská. Panování sajské dynastie skončilo r. 525 př.Kr., kdy vojsko perského krále Kambysa porazilo egyptskou armádu v bitvě u Pelusia. K podmaněnému Egyptu se Peršané chovali bezohledně, a tak není divu, že zde vypukala častá protiperská povstání. Ta byla krutě potlačována. Proto byl r. 332 př. Kr. vítán Alexandr Makedonský v Egyptě jako osvoboditel. Když zemřel, propukly mezi jeho následovníky boje a Alexandrova říše se rozpadla na tzv. helénistické státy. Jedním z nich byl právě Egypt, kde se r. 305 př. Kr. ujal vlády velitel osobní Alexandrovy stráže Ptolemaios a založil poslední, ptolemaiovskou dynastii.
     Ptolemaiovci byli původem Makedonci, tedy cizinci. Dovedli se však s egyptskou kulturou sžít, na druhou stranu do Egypta přinesli kulturu řeckou. Za vlády Ptolemaia I. úžasně vzkvétala Alexandrie, město založené Alexandrem Velikým. Díky muzeu s bohatou knihovnou se sem sjížděli učenci a umělci z celého Středomoří. Ptolemaios dal také na ostrově Faru vztyčit maják, který je počítán mezi sedm divů světa. Ve 3. st. př.Kr. byla ptolemaiovská říše nejmocnějším státem východního Středomoří. Na západě jí konkuroval Řím, který stoupal k zenitu své slávy, a když se v Egyptě rozmohly nástupnické spory, okamžitě do nich začal zasahovat. Už od konce 2.st. př.Kr. Římané často rozhodovali o tom, kdo usedne na egyptský trůn, a v podstatě jen čekali na vhodnou příležitost, jak bohatou zemi se strategickou polohou ovládnout.

Kleopatra


     Poslední významnou postavou egyptských dějin byla v 1.st. př.Kr. všem známá Kleopatra, toho jména sedmá. Jako jediná z dynastie Potelemaiovců ovládala také místní jazyk. Podle ustanovení umírajícího otce měla vládnout společně s bratrem, leč ten ji okamžitě vypudil. DOstal se však do konfliktu s římským vojevůdcem Caesarem, neboť do Egypta uprchl Caesarův sok v boji o moc Pompeius. Caesar na Egypt zaútočil a během tzv. alexandrijské války zahynul faraon a vyhořela slavná alexandrijská knihovna. Na egyptský trůn Caesar povolal Kleopatru, s níž navázal velmi blízký vztah.
     Po Caesarově smrti r. 44 př.Kr. si správu římské říše rozdělili Caesarův nástupce Octavianus a jeho společník Marcus Antonius. Ten dostal do správy právě východní část říše a v Egyptě se setka s Kleopatrou. Oženil se s ní a obdarovával ji územími, která náležela Římu. Proto se proti němu Octavianus vypravil s loďstvem. Z bitvy, která se strhla r. 31 př.Kr. u mysu Aktia na řeckém pobřeží, Kleopatra i Antonius uprchli a oba později spáchali sebevraždu. Egypt se stal r. 30 př.Kr. římskou provincií s velmi výsadním postavením, protože římský císař se pokládal za nástupce ptolemaiovských faraonů.