Vlasy, vousy, paruky



     Pro Egypťany měla značný význam také úprava vlasů a tělesného ochlupení, která zároveň podtrhovala účinek oblečení a módních doplňků. Egyptští muži chodili ve všech dobách nejraději krátce ostříhaní; vlasy si česali tak, aby hladce a těsně přiléhaly k hlavě a uši zůstaly volné.
     Jiný druh účesu charakterizovaly nakadeřené krátké vlasy, které zakrývaly uši a spadaly v oblouku od spánků k týlu. S takovýmto účesem jsou zobrazováni velmoži na scénách před obětním stolkem a osoby, které se účastnily zádušních kultů.      Středně dlouhé vlasy, rozdělené do pramenů, spadající od pěšinky uprostřed hlavy na obě strany hluboko k šíji a zakrývající obvykle horní část uší. V tomto případě šlo nejšastěji o paruku. Tento účes byl výhradním atributem velmožů, členů jejich rodiny... V prvních čtyřech dynastiích se objevuje vzácně, od 5. dynastie hojněji a postupně se stal, vedle nakadeřených vlasů, převažujícím účesem velmožů při slavnostních příležitostech.
     Dlouhé vlasy, rozdělené do tří částí, z nichž jedna spadala na záda, druhé dvě na prsa, jsou typickým znakem ženské paruky. Setkáváme se sní však také u mužských bohů a během 6. dynastie ojediněle i na sochách soukromníků.      Větší vynalézavost pozorujeme u účesu žen. Také u nich bylo základem úpravy vlastních vlasů zastřižení do hladkého, k hlavě těsně přiléhajícího účesu. Jen někdy se v něm objeví přirozené zvlnění vlasů nebo splývající kadeř. Je to standardní účes žen všech společenských vrstev, pokud si přes něj nenasadily paruku.
     Paruku z dlouhých vlasů, rozdělených do tří částí, nosily po vzoru bohyň původně královny a vznešené dámy, později se stala pokrývkou hlavy i některých prostých žen.
     Mladé dívky, zvláště tanečnice, si od 5. dynastie splétaly mohutný cop, pravděpodobně z vlastních vlasů, který spadal přes týl hluboko na záda, kde jej zatěžoval vpletený disk nebo koule. DO copu mívaly vlasy spletené také malé děti, visel však zpravidla na jedné straně hlavy, zatímco ostatní vlasy byly buď krátce zastřiženy, nebo zcela vyholeny.
     Ve Střední říši se objevila módní novinka - volutový účes, který napodoboval úpravu vlasů bohyně Hathory. Vlasy sčesané do dvou silných pramenů s espirálovitě zakončenými konci spadaly za ušima až k prsům.
     V Nové říši získaly oblibu bohaté paruky z velkého počtu tenkých dlouhých copů, zakončených třásněmi. V amarnském období se nakrátko vrátila móda kratších prostšich paruk, které nosila i královna.
     Vedle krátce ostříhaných vlasů hrála paruka různého typu nejdůležitější úlohu. Žena ji měla pohotově připravenou ve zvláštní skříňce a v případě potřeby si ji rychle nasadila na hlavu, aniž musela začít s dlouhým česáním. Paruky byly nejen důležitou ozdobou hlavy, která se nosila předevím při slavnostech, hostinách a jiných významných příležitostech, ale současně chránily hlavu, především vznešených dam, které nebyly zvyklé na palšivý žár egyptského slunce, před úžehem. Pokud mohly, pořizovaly si je postupem doby i venkovanky, které někdy musely na slunci strávit větší část dne. Muži si občas chránili hlavu před úžehem šátky či žíněnými hadry, stočenými na způsob turbanů.
     I když si Egypťanky paruky velice oblíbily, neznamená to, že si svých vlastních vlasů nehleděly. K úpravě vlasů používali již od předdynastických dob hřebeny zhotovené ze dřeva nebo z kosti. Tyto materiály se udržely i v dalších obdobích. Hřebeny byly jednostranné nebo oboustranné, někdy velmi jemné a s dlouhým držadlem. Dobře odstraňovaly veškerou nečistotu i tehdy běžné hnidy vší. Vši byly nejen neestetické, ale i nebezpečné tím, že mohly být nakaženy mikroorganismy Rickettsia prowazeki, které jsou původci skvrnitého tyfu. K péči o vlasy patřilo také jejich pravidelné mytí, o jehož častosti se zprávy nedochovaly. Zato je hojně údajů o natírání vlasů vonnými mastmi a oleji. Během hostin Nové říše posazovaly služky vznešeným dámám na hlavu kužel ze směsi tuku a jiných vonných látek. Teplem kužel tál, prosycoval vlasy a mohl stéci i na obličej a na šaty.
     I Egypťané měli potíže s vypadáváním vlasů, jak to dokazuje existence receptů k zvýšení jejich růstu. Jeden z nich používal olej ze semen pískavice řecké seno, dodnes ceněné bylinkáři i lékárníky. Jako zaručený prostředek proti padání vlasů byl doporučován i poněkud dražší lék, lví tuk.
     Ani se šedivěním vlasů si nemuseli dělat velké starosti. Krev černého dobytka svařená v oleji, tuk černých hadů a obsah havraních vajec jim opět vrátily krásé černé kadeře.